DOKUMENTY

Stanovy komory
(pdf)

Přihláška do komory
(pdf)

Výpis z obchodního rejstříku
(doc)

HISTORIE
Česko-afghánské styky se začaly rozvíjet poté, co obě země získaly samostatnost (Československo v říjnu 1918 a Afghánistán v srpnu 1919). Zároveň neexistují žádné zprávy o tom, že by Češi pobývali v Afghánistánu před touto dobou. Diplomatické styky byly navázány smlouvou o přátelství mezi Československou republikou a Afghánským královstvím, podepsanou v říjnu 1937 v Paříži, ale druhá světová válka jejich realizaci odložila o dvanáct let. Československý zastupitelský úřad na úrovni vyslanectví byl v Kábulu zřízen až v roce 1949 a afghánské vyslanectví v Praze bylo otevřeno v roce 1950. Vzhledem k tomu, že vzájemné vztahy mezi oběma zeměmi se vyvíjely příznivě, byly v červenci 1960 tyto zastupitelské úřady povýšeny na velvyslanectví. Nejvýznamnější událostí vzájemných vztahů v tomto období se stala návštěva afghánského krále Záhira šáha V Československu v roce 1970.

V období po sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1979 a po vytvoření tzv. Afghánské republiky vzájemné styky mezi totalitními politickými organizacemi obou zemí prudce vzrostly. Zahraniční styky pro potřeby totalitních režimů upravil protokol o spolupráci mezi ministerstvy zahraničí obou zemí, podepsaný v červenci 1980 v Kábulu, a konzulární úmluva uzavřená v dubnu 1981 v Praze. Vzájemné styky v právních oblastech regulovaly smlouvy z června roku 1981. V devadesátých letech za občanské války, rozpoutané po stažení sovětských vojsk z Afghánistánu, diplomatické styky mezi oběma zeměmi prakticky ustaly. Československé velvyslanectví v Kábulu bylo v roce 1992 evakuováno a ještě v roce 2004 nebylo zřízeno. Pro Afghánistán byl akreditován velvyslanec České republiky v Pákistánu. Afghánské velvyslanectví v Praze však pracovalo bez přerušení i v době, kdy se Afghánistán změnil v Islámský emirát. Česká republika vládu hnutí Tálibán po roce 1995 neuznala a udržovala i nadále styky s představiteli sil, které se v roce 2001 sjednotily v tzv. Severní alianci.





První obchodní styky mezi Českou republikou a Afghánským královstvím se začaly rozvíjet ve třicátých letech. Mezi českými firmami a afghánskou vládou byla uzavřena řada smluv o výstavbě větších průmyslových závodů (např. cukrovar v Baghlánu, vojenský arzenál a městské jatky v Kábulu). V roce 1937 zahájila činnost smíšená československo-afghánská společnost ABAG s padesátiprocentní účastí Škodových závodů v Plzni. Téhož roku obě země uzavřely v Berlíně obchodní smlouvu s doložkou nejvyšších výhod.

Po druhé světové válce došlo k prohloubení hospodářských a obchodních styků mezi oběma zeměmi. V roce 1954 byla podepsána dohoda o výměně zboží, platební dohoda a také ujednání o poskytnutí československého investičního úvěru. Na jeho základě se Československo podílelo na výstavbě afghánských průmyslových závodů (cementárny ve městech Džabalus Sirádž a Pole Chomrí, konzervárna a telefonní ústředna v Kandaháru, lisovna oleje v Mazáre Šarífu, strojírenský závod v Pole Čarchi, důlní zařízení v uhelných revírech Kárkar, Išpušta a Sabzak).

V prosinci 1973 byla uzavřena nová dlouhodobá dohoda o hospodářské spolupráci. Měla platit 12 let, ale kvůli komunistickému převratu v roce 1979 byla realizována jen z části. V jejím rámci pracovali na průzkumu a mapování nerostných surovin Afghánistánu čeští geologové a naftaři.





Československo se také podílelo na výstavbě afghánské infrastruktury. Podle pravidelně uzavíraných obchodních smluv Československo dodávalo do Afghánistánu různé stroje a strojní zařízení, motorová vozidla (zejména nákladní automobily Tatra 111). Dále to byly motocykly, traktory a další zemědělské stroje, dieselové motory a agregáty, telekomunikační zařízení, lékařské přístroje a sklo, keramické výrobky, chemikálie, textil, obuv, papír a další spotřební zboží. Z Afghánistánu dováželo bavlnu, ovčí vlnu, olejnatá semena, krmiva, kozí a ovčí kožky, sušené ovoce, ořechy, mandle, koření aj. V letech po sovětské invazi do Afghánistánu se ekonomické styky mezi tehdejší ČSSR a Afghánskou demokratickou republikou dále prohloubily. Pro jejich snazší regulaci byla dokonce v roce 1982 ustanovena Československo-afghánská smíšená komise pro hospodářskou, obchodní a vědeckotechnologickou spolupráci. Podle obchodní a platební dohody z června 1982 ČSSR dodávala do Afghánistánu energetická zařízení, cementárny, důlní, stavební a silniční mechanizmy, nákladní automobily a dieselové agregáty. Z Afghánistánu dovážela hlavně kůže, kožky, kožešiny a dále bavlnu, textil a sušené ovoce. Hodnota vzájemné výměny zboží v 80. letech činila u exportu 48,1 miliónů USD a u importu 38,6 miliónů USD (údaje z roku 1986). Obě země se pokusily zakládat i společné výrobně-obchodní společnosti (např. v roce 1983 založily Kara Trutnov a afghánská soukromá společnost Hádží Murád ve spolupráci se státním Persiánovým ústavem společnost Afkara). Několik našich výrobních podniků se v té době dále podílelo na zvyšování afghánské těžby uhlí. Československo se taktéž podílelo na výstavbě parní elektrárny v Herátu a několika dalších dieselových elektráren. Pro údržbu a rekonstrukci zavodňovacích zařízení v údolí řeky Hilmand byl v roce 1980 podepsán kontrakt na nákup československých bagrů, rypadel, nákladních automobilů a další techniky v hodnotě 4,2 miliónů USD. Prodej byl financován z úvěru ve výši 90 miliónů USD, který Československo Afghánistánu poskytlo. V hlavním městě Kábulu vybudovalo Československo asi 50 km dlouhou síť veřejné trolejbusové dopravy i s potřebným technickým zázemím. Federální ministerstvo spojů v roce 1985 věnovalo do Kábulu moderní telefonní přístroje, zařízení pro automatizované telefonní ústředny a další spojové materiály pro modernizaci telefonní sítě v afghánských městech.

Za občanské války po roce 1992 hospodářské a obchodní styky s Afghánistánem zcela ustaly.








© 2008 Česko - Afghánská smíšená obchodní komorawebmaster